Nevera
Podle odhadů téměř polovina mužů a žen majících dlouhodobý vztah podvedla svého partnera. Je monogamie přirozená? Jsme geneticky naprogramovaní být nevěrní? Tento článek hovoří o bolestech a extázi nevěry. Sex sám o sobě je zábava. Když ho však vyzkoušíme s někým novým, s kým by jsme neměli být, přidává se k němu i vzrušení ze zakázaného ovoce. Toto vzrušení však může mít zničující následky. Možná právě proto tak dobře rozumíme této stránce lidského chování. Nevěra není ničím novým. Psychologové zkoumající evoluci došli k názoru, že se vyvinula již v době kamenné. Zdá se, že evoluční kořeny milostných poměrů jsou důležité i v dnešní době, ve které mimomanželské avantýry nadále přetrvávají. Americká pravidla stanovují, že k mimomanželskému pohlavnímu styku by nikdy nemělo dojít a pokud k němu dojde, automaticky ho považují za porušení manželského slibu, ztrátu důvěry a negaci celého vztahu. Je třeba připomenout, že monogamie je v různých koutech světa chápána odlišně. Například ve Francii převažuje flexibilnější přístup. Někteří lidé se dokonale hodí pro život v monogamii a budou si jí vychutnávat a nebude jim působit žádné problémy. Tito by se měli oženit či vdát. Pro jiné tento způsob života není nejvhodnější. V celosvětovém průzkumu, kterého se zúčastnilo 42 kultur, se nevěra vyskytovala v každé z nich. Sociologové zkoumající lidské chování nepochybují, že člověka dokáže uspokojit pouze jeden milenec. Když kráčíte uličkou vedoucí k oltáři, skutečnost, že monogamie je mýtus je ta poslední věc, na kterou si vzpomenete. Nevěra je však součástí mnoha manželství. Na každé čtyři uzavřené manželství připadají dvě žádosti o rozvod. Americká studie ukázala, že mimomanželský poměr odsuzují 3 obyvatelstva. Naše nutkání mít styk s jinými se ale zdá být přirozené, ba až biologicky podložené. Děláme to automaticky, když vidíme někoho přitažlivého a není na tom nic pomstychtivého či zlomyslného. Jsme pouze zvědavý a toužíme zjistit, zda to ještě stále dokážeme, pustíme se do menšího flirtu, ale to neznamená, že chceme, aby nám partner dal kopačky. Věci se vymknou kontrole a přerostou v něco víc. Vědci se domnívají, že lidská touha po dalších sexuálních partnerech může být předem naprogramovaná.Výzkumy ukázaly různé rozdíly v důvodech proč se ženy a muži pouštějí do milostných afér. Ženský sexuální apetit není čistě tělesného charakteru. Muži se více soustřeďují na pohlavní stránku věci. Muži zahýbají svým ženám kvůli sexuální tělesné rozmanitosti a dobrodružství. Výzkumy prokazují, že manželství mužů, kteří nejsou věrní svým ženám jsou stejně šťastná jako manželství věrných mužů. K pletkám často dochází v blízkosti našeho domova. Sociologové tvrdí, že za současnou vysokou míru mimomanželských poměrů mohou kanceláře.
Existují dvojce, které objevili, že milostný poměr nemusí být jen zakázaný. Výzkumy odhalily, že asi 10% amerických manželství je natolik otevřených, že manželé mají pohlavní styk s jinými lidmi. Podle odhadů v Severní Americe žije asi 3 milióny swingerů. Je to ten nejlepší způsob pro bezpečnou a povolenou výměnu partnerů. Někteří muži tvrdí, že nejvíce je vzrušuje, jak jejich manželka souloží s někým jiným. Vysvětlení nám opět podá evoluce. Biologie je pro muže zbraní, se kterou mohou soupeřit. Muž v průměru ejakuluje 200 mil. spermií. Výzkumy zjistili, že pokud má muž podezření, že je mu žena nevěrná vyvine se u něho neodolatelná touha po pohlavním styku a dochází ke dramatickému nárůstu jeho spermií. Je to automatická reakce, která ohrožuje konkurenty a zvyšuje pravděpodobnost oplodnění partnerky. Tento pravěký soutěživý instinkt dnes zosobňuje povolená výměna partnerů. Jedním z důvodů takového chování může být skutečnost, že rok po uzavření manželství se partneři milují o polovinu méně než na začátku vztahu.
Výměna partnerů ve starověkém Římě byla trestána odsekáváním nosu. Dnes jsou tresty mírnější, ale nevěra stále navozuje bolest a pocity sklíčenosti. Naše manželství uzavíráme s pocitem dokonalého štěstí, o které si myslíme, že bude trvat navěky. Posiluje nás láska. Manželství však často ztroskotá na nevěře. Nevěra je nejčastější příčinou rozvodů na světě. Díky ní se velmi dobře daří manželským poradnám. Většina lidí bude raději žít v sebeklamu, že je partner nepodvádí, než by zůstali sami, proto se raději přemůžou a manželovi nic neřeknou. Terapeuti zabývající se nevěrou však věří, že i po nevěře se dá vytvořit dobře fungující vztah. Výzkumy to potvrzují. Většině párů pracujících po nevěře na svém vztahu se podaří manželství zachránit. Základní metodou je terapie. Páry, které se setkají s nevěrou potřebují pomocnou ruku, jinak se budou donekonečna obviňovat a odmítat. Vztah se bude jen zhoršovat, upadat a nepřeroste v nic pozitivního. Muži svou nevěru často zdůvodňují tím, že šlo jen o sex a s láskou to nemělo nic společného. Vědci objevují, že to může být pravda. Náš mozek totiž výrazně rozlišuje vášeň od lásky. Nelze se ale vymlouvat na naše biologické vybavení a na to, že jsme k nevěrám předurčeni. Od počátku evoluce se nám vyvinul velký mozek, pomocí kterého dokážeme vykonávat rozhodnutí. Sami se rozhodujeme o našich životech , to závisí na každém z nás. I když jsou naše touhy zakořeněné hluboko v každém z nás, je riskantní. Jsme lidské bytosti toužící po jistém druhu intimnosti, blízkosti, kterou můžeme nalézt jen v dlouhodobém vztahu založeném na vzájemné lásce a důvěře. Rozhodnutí o tom, zda svého partnera podvést či nepodvést závisí na tom, jak moc chceme s tímto vztahem hazardovat.
(zdroj: Discovery)