Signály
Milování dvou lidí je nejintimnější forma lidského kontaktu. Milenci vyjadřují své pocity beze slov, pouze pomocí těch nejzákladnějších a nejinstinktnějších pohybů. Každým pohybem vysílají signál k partnerovi. Každá akce vyvolává reakci. Ale předtím, než se toto může uskutečnit, musí tito lidé projít určitou cestou komunikace, která často začíná během prvního kontaktu. Jedná se o sexuální signály. Pozorování způsobů, jakým na sebe muž a žena pomocí sexuálních signálů působí se, se stalo předmětem bádání. Studie měli dvě části. První spočívala v rozhovorech se ženami a muži o jejich sexuálních setkáních. Druhá část byla založena na metodě pozorování.Tyto signály jsou v západní kultuře vesměs podobné. Lidé gestikulují stejně ve všech obdobích jejich života, nezávisle na věku. Každý člověk má specifický repertoár pohybů a jejich posloupnosti. Některé signály jsou sotva postřehnutelné, někdo se při rozhovoru naklání, někdo soustředěně naslouchá, jiné signály jsou zřetelnější, dvojsmyslné a lépe čitelné. Zřetelné signály tedy mohou úplně překrýt ty, co jsou nejsou tolik vidět. Sexuální signalizace obyčejně začíná nepatrným gestem, například pohledem. Obvykle je to něco mezi letmým a upřeným pohledem. Dobře načasovaný signál, který říká „Myslím, že jsi přitažlivý!“. Z výsledků bádání vyplývá, že většina lidí se začne navzájem přitahovat díky očím. Existuje samozřejmě spoustu způsobů, jakým se dá pěkný pohled pokazit. Například, když si ženu prohlížíte celou od shora až dolu, ale jakmile vám pohled důležitý. Další krok může být velice zrádný, někdo musí udělat krok k tomu druhému. Čím vrátí a projeví zájem, začíná se hrát. Tento oční kontakt může být velmi blíže je člověk k cíli, tím se jde hůře. Pak začne konverzace a na řadu přichází řeč těla. V průběhu se stává, že se občas jeden z dvojce podívá jiným směrem a jak se přitažlivost stupňuje, stále více se dívají jeden druhému do očí a na ústa, začínají se na partnera soustředit. Kdyby se toto děla hned zpočátku, mohlo by se stát, že by se jeden z dvojce cítil být uražený, proto má velkou váhu správné načasování. Oba se začnou ke druhé osobě stále více naklánět a gestikulovat směrem k možnému budoucímu partnerovi. Některé tyto signály vycházejí z podvědomí, jiné jsou pečlivě naplánované. Rozporné jsou názory o tom, kdo by měl se signály začít, zda muž či žena. Za nejúspěšnější signály se strany ženy jsou považovány letmý pohled typu - líbíš se mi!, zkoumavý pohled typu – je tu někdo zajímavý?, chápavý úsměv, pohození vlasy, olíznutí rtu, špulení úst, poklepávaní prsty, poopravení si sukně, promenáda a nebo tancem. Těmito pohyby, které jsou doprovázeny dalšími signály, se žena snaží upoutat na sebe pozornost, zaujmout. Mnoho žen, když je nějaký muž zajímá, na něho pohlédnou, ale pohled ve chvíli obrátí zpět. Mají tendence poukázat signály na své nejzajímavější části – dotkne se vlasů, poupraví si oblečení a nebo si uhladí rukávy, přičemž vlasy nemají neupravené a ani sukni si nepotřebuje upravit. Podle výzkumu se muži o ženy využívající tyto signály zajímá 4 x za hodinu, o ženu, která tyto signály nevysílá, se muži zajímají 1x za 2 hodiny. Když už dojde ke kontaktu, existuje řada dalších signálů, pomocí kterých se dá zaujmout jako šeptání, obětí okolo ramen, obětí celého těla a samozřejmě polibek. Žena však může vysílat i negativní signály jako například zamračený pohled nebo odvrácení se celým tělem. Žena si tímto řídí tempo hry.
U mužů se tyto signály tolik nezkoumaly, ale zmínit můžeme vypnutí hrudi nebo roztáhnutí ramen, čímž muž předvádí svou postavu. Když je konverzace v plném proudu, muži chtějí zapůsobit tím, že se vytahují.
Když si dva lidé dobře rozumění je řada na jednom z nich, aby vztah posunul na vyšší úroveň a ten nejjednodušší a jediný způsob je natáhnout ruku směrem k partnerovi a jednoduše se ho dotknout. Ve více jak polovině případů tento krok provádějí ženy. Ženské dotyky jsou v těchto případech lehké a krátké. Když jeden z páru dotyk odmítne, většinou je to konec vztahu, který vlastně ani nezačal. Pokud to však vyjde, tak se vtah posouvá na další úroveň intimity. Poté nastane něco zvláštního. Vědci to nazývají synchronizace pohybů a zjednodušeně to znamená, že dva lidé najednou dělají stejné pohyby, zaujímají stejnou polohu, jako kdyby mezi nimi vložené zrcadlo. Zároveň se napijí, dotknou se atd. V tomto okamžiku se začíná budovat vztah založený na vzájemné důvěře. Začnou se sebe více dotýkat a to intimněji. Začnou polibky, které musí být opětovány. Různé kultury mají k líbaní různé přístupy. Pro některé je líbání na veřejnosti absolutně nepřípustné, protože se považuje za nesmírně intimní záležitost. Někdy jsou polibky považovány za předzvěst sexu a v ten také signály časem přecházejí. Zvlášť v případech, kdy se pár začne líbat, protože v té chvíli mají k sobě nejblíže.
Máme tedy množství signálů, ale jakým způsobem se dají zdokonalit? Pro tyto účely existují tzv. školy flirtu, kde se nevyučuje ani matematika ani dějepis, ale umění flirtu. Studenti se zde učí navazovat oční kontakt, úsměvy či používat řeš těla. Sexuální signály se tak z nevědomé polohy přesouvají do vědomé.
(zdroj: Discovery)