Smysly
Lehoučké pohlazení, něžný hlas, smyslná vůně, fascinující pohled, opojná chuť to vše si pohrává s vašimi smysly, dává sexu další rozměr. Dle názoru Dr. Lindy Devillers sex není vždy pro každého smyslovým zážitkem, v některých případech nazývá to co lidé mezi sebou dělají rychlým konzumním sexem. K pravém smyslnému sexu patří zapojení všech člověku dostupných smyslů jako zrak, sluch, chuť, čich a hmat.Kůže je v řadě ohledů naším nejsilnějším sexuálním orgánem. Kůže dospělého člověka může vážit něco mezi 2,5 a 4,5 kg. Je tvořena dvěmi vrstvami, silnější dermis, která leží pod povrchem a slabou epidermis, která je v kontaktu s naším okolním světem. Mezi dermis a epidermis jsou tisíce volných i uzavřených nervových zakončení, které přes míchu zasílají vjemové signály přes míchu do mozku. Naše pokožka do mozku vysílá neustálý proud informací o teplu, chladu, bolesti i rozkoši. Při správném dotyku se zrychlí váš tep, začnou se vám podlamovat kolena a možná se dokonce začnete potit a koktat, budete cítit skutečnou euforii. V rukou odborníka je hlazení úplným uměním. Důležité je to, aby dotyky nebyly příliš prudké a rychlé. Dotýkání nás může příjemně vzrušit nebo také uspat. Někteří odborníci mají také za to, že dotyky mohou posílit náš imunitní systém a že dokonce mohou ovlivnit směr, kterým se bude pohybovat náš mozek a emoce. Druhé osoby by jsme měli hladit nejen pro jejich potěšení, ale také pro naše vlastní potěšení. Neustále myslíme na to, jak druhou osobu potěšit, jakým způsobem se jí dotýkat, místo toho se jí ale dotýkáme z vlastní zvědavosti. Jedna populární sexuologická terapie využívá stimulaci kůže, nazývá se dotyková terapie. Dotyky při dotykové terapii jsou velmi lehké a stimulují velmi jemná nervová zakončení, která jsou přímo pod kůží. Pomáhá to lidem dostat na další místa těla, o kterých dříve neměli možná ani ponětí, že by mohli mít takový erotický potenciál. Jedná se hlavně o místa je přední strana krku, podkolení, loket a ušní lalůčky.
Čich je velmi starým smyslem, je to smysl, který se rozvíjí v mozku jako první. Jakmile zachytíme nějaký závan nebo zápach, začneme ho zpracovávat a vyhodnocovat. Aby bylo možné vyhodnocovat tisíce pachů obsažených v atmosféře lidské bytosti využívají dva různé čichové systémy. Hlavní čichový systém identifikuje vše od čistého chleba po síru. Druhým systémem je tzv. vomeronazální orgán, který rozpoznává jedinečnou kolekci vzdušných sexuálních signálů – feromonů. Bylo zjištěno, že pro ženy jsou nejméně přitažlivý muži, kterým jsou cítit pachem geneticky podobným jejich vlastnímu.
Již naši předci prováděli klíčová rozhodnutí na základě optických informací. Tato rozhodnutí představovala existenční rozdíl mezi přežitím a vymřením. Ženy mohou říci hodně o mužově zdraví podle jeho vzhledu. Všímají si však i jiných signálů. Po milióny let museli ženy vychovávat bezbranné děti, proto potřebovali partnera, který by se postaral o jejich obranu a obstaral pro ně potravu, proto se ženy mnohem více starají o partnerovo postavení a majetek a muži to vědí. Muži se více přiklánějí k vizuálnímu vjemu. Byl zahájen výzkum zásadního optického signálu – poměru mezi šířkou pasu a boků. Během tohoto výzkumu bylo zjištěno, že muži kdekoliv na světe nevyhledávají ty nejštíhlejší partnerky, ale ve skutečnosti preferovali ženy, jejichž pas představoval 70% velikosti jejich boků. Ukázalo se, že dnešní ženy jsou sice hubenější, ale že stále mají stejný poměr velikosti pasů a boků. Poměr mezi pasem a boky je signálem, který je patrný již na velkou vzdálenost. Má se za to, že muži preferují zakulacené boky, protože v nich vidí signál dostatečných tukových zásob poukazujících na zdraví a plodnost. Holandští vědci našli silný vztah mezi plodností a ženami, které měli ideální poměr pasu a boků. Takové ženy měli ve srovnání s jinými téměř dvojnásobnou pravděpodobnost, že otěhotní.
Studie dále ukazují, že ženy dávají přednost mužům, s pasem o velikosti 90% boků. Jenomže tento poměr je pouze jednou z vodítek na, které se ženy musí soustředit. Muž se více vzrušuje tím, co vidí, kdežto žena se více vzrušuje tím, co cítí.
(zdroj:Discovery)